|
|
FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE
Secretariat General: 13,
Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
F.C.I.-Standard č. 113 / 23.
1. 2009 / GB
BRIARD (Berger de Brie)
Překlad:
Jennifer Mulholland
ZEMĚ PŮVODU:
Francie
DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 4. 11. 2008
Využití:
Ovčácký a hlídací pes
ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.:
Skupina 1 Ovčáčtí a pastevečtí psi (kromě švýcarských
salašnických psů)
Sekce 1 Ovčáci
Se zkouškou z výkonu.
Stručný souhrn
historie: Plemeno
je známé dlouhou dobu jako
Chiens de Berger français de
Plaine (Francouzský ovčák z plání).
Jméno „Chien de Brie“ se poprvé objevilo v roce 1809
ve „Všeobecném slovníku zemědělském“
(Dictionnaire universel d'agriculture
pratique), jejímž
autorem byl opat Rozier.
Psi této
rasy byli chováni pro své „stádotvorné“ a hlídací
schopnosti. V průběhu obou světových válek je využívala i
francouzská armáda, kromě jiného jako hlídací nebo
záchranářské psy, kteří na bojištích vyhledávali raněné.
CELKOVÝ VZHLED:
Briard je robustní, mrštný a svalnatý pes s dobrými
proporcemi; živým a čilým pohybem.
Důležité poměry: Briard je pes
střední velikosti. Délka těla od ramenního hrbolku po
hrbolek kosti pánevní by měla být nepatrně větší, než výška
v kohoutku.
Hlava je dlouhá: 2/5 výšky
v kohoutku. Šířka mozkovny je o něco menší, než je 1/2 délky
hlavy. Mozkovna a čenich jsou stejně dlouhé.
Chování/povaha:
Vyrovnaná povaha – ani agresivní, ani bázlivý.
Briard by měl mýt povahově
stálý a nebojácný.
HLAVA:
Silná, dlouhá, pokrytá srstí, která tvoří kozí bradku a
vousy; obočí lehce zakrývá oči. Při pohledu ze strany
jsou linie mozkovny a čenichu rovnoběžné.
Mozkovna: silná,
velmi jemně zaoblená při pohledu ze strany.
Stop:
Vyjádřený; ve stejné vzdálenosti od špičky nosu jako od
týlního hrbolku.
Čenich: Silný,
nozdry jsou velmi otevřené. Nosní houba je vždy černá,
s výjimkou modrých psů, kteří mají buď modrou nebo modravou
barvu nosní houby.
Tlama: Konec tlamy
je poněkud čtvercový. Tlama je silná, dostatečně široká a
nikdy zašpičatělá.
Nosní hřbet: Rovný.
Pysky: Těsně
přiléhající.
Čelisti/Zuby: Silné
čelisti; bílé zuby. Nůžkový skus.
Oči: Oválné.
Vodorovné, široce otevřené, spíš velké a tmavé. U modrých
psů je povolena i méně sytá barva očí.
Uši: Vysoko
nasazené, nepřiléhající k hlavě a spíše krátké, pokud jsou
ponechány v „přirozené“ formě. Délka chrupavky
nekupírovaných uší by měla být rovna nebo mírně menší než
polovina délky hlavy. Uši jsou vždy ploché a pokryté
dlouhými chlupy. Pokud jsou kupírované – v zemích, kde
kupírování není zakázáno
(v ČR je kupírování uší
zákonem zakázáno – pozn. v původním překladu) – jsou neseny vztyčeně, aniž by
se rozbíhaly nebo sbíhaly.
KRK:
Osvalený, dobře do plecí zasazený.
Tělo:
Hřbet: Hřbet je
rovný. Bedra jsou krátká a pevná.
Kříž: Pouze mírně
klesající, mírně zaobleného tvaru.
HRUDNÍK:
Široký a dlouhý, dosahující k loktům; žebra řádně klenutá.
Ocas:
Přirozený, nízko nesený, dosahující alespoň k hlezennímu
kloubu, pravidelný, vytvářející mírný hák ve tvaru písmene
„J“. Při práci může být ocas nesen nejvýše v prodloužené
linii hřbetu.
KONČETINY:
dobře osvalené, silná kostra, končetiny kolmo postavené.
Plece: Skloněné,
„hranaté“, přiměřeně dlouhé, těsně přiléhající ke hrudní
stěně.
Lokty: V linii
s tělem.
Předloktí: Rovné a
osvalené.
Metacarpus (spěnky):
Při pohledu ze strany mírně skloněné.
Tlapky: Silné,
kulaté a rovnoběžné o osou těla. Drápy jsou vždy černé (s
výjimkou modrých psů) a polštářky tvrdé. Prsty jsou dobře
vyvinuté a zaoblené.
Stehna: Osvalená.
Hlezenní klouby: Ne
příliš nízko a dobře zaúhlené.
Metatarsus (zadní
spěnky): Postaveny dokonale kolmo k zemi při
pohledu ze zadu.
Tlapky: Silné,
kulaté. Drápy jsou vždy černé (s výjimkou modrých psů) a
polštářky tvrdé. Prsty jsou dobře vyvinuté.
Paspárky: Z tradice
chtějí ovčáci ponechávat dvojí paspárky. Paspárky tvoří
palce, dokonale „samostatné“, s drápem, poměrně blízko
k tlapce.
Chůze / pohyb:
Pravidelná, pružná, harmonická,
způsobem, který psu umožňuje obsáhnout „pozemek“ a splnit
úkoly s minimálním úsilím a únavou. Briard by měl mít dlouhý
klus s dobrým dosahem, vycházejícím z pánevních končetin.
Osrstění:
SRST: „Kozí“,
suchá, vláčná, dlouhá, s lehkou podsadou.
BARVA: Černá,
žlutohnědá, žlutohnědá s černým žíháním (lehkým
až středním), často s maskou – šedou nebo modrou.
Srst teple žlutohnědé barvy
může mít světlejší barvu na konečcích a šikmých
částech těla (žlutohnědá se znaky psíkové barvy). Podobně,
černá, šedá nebo modrá srst může mít oblasti se světlejší
barvou. Všechny barvy mohou vykazovat různé stupně zšednutí.
VÝŠKA:
Psi:
62 až 68 cm v kohoutku
Feny:
56 až 64 cm
Vady:
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována
za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém
poměru k jejímu stupni a jejímu vlivu na zdraví a
plnohodnotný život psa.
ZÁVAŽNÉ VADY:
·
Vážné vady končetin
·
Příliš světlá celková barva srsti
·
Srst: nedostatečné délky (kratší než 7 cm),
chlupy měkké nebo „vlněné“
VYLUČUJÍCÍ VADY:
·
Agresivní nebo příliš bojácný
·
Zcela neznatelný stop;
·
Nosní houba jiné barvy než černé nebo modré
přítomnost růžové (nepigmentované oblasti)
·
Špatný skus se ztrátou kontaktu řezáků;
absence dvou dolních PM4 nebo absence 3 nebo více zubů bez
ohledu na to, kde (s výjimkou PM1).
·
Příliš světlé oko (žluté), vykulené
„rybí“ oko.
·
Uši stáčející
se dovnitř, posazené příliš nízko pod rovinou očí, porostlé
krátkou srstí, přirozeně vztyčené.
·
Ocas zatočený vzhůru nebo nesený vodorovně.
·
Jeden nebo žádný paspárek na pánevních
končetinách.
·
Bílé, hnědé nebo mahagonové zbarvení,
dvoubarevná srst (odlišné barvy); bílá lysina, bílé chlupy
na koncích končetin, žlutohnědá srst se sedlem.
·
Velikost mimo stanovený standard s tolerancí +
2cm nebo -1 cm.
·
Podvodné úpravy psa nebo důkaz o takovém
postupu s použitím látek nebo chirurgického zákroku.
Diskvalifikován musí být
každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické
abnormality nebo poruchy chování.
Pozn.: Psi
(samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně
sestouplá v šourku
|
NAHORU |
|